Jdi na obsah Jdi na menu
 


Alfred Adler

27. 1. 2008

Alfred Adler

(7. února 1870, Vídeň28. května 1937, Aberdeen) byl rakouský lékař a psycholog.Na počátku 20. století vyvinul svou psychologickou teorii, založenou na orgánové méněcennosti.

Od roku 1902 byl Adler několik let členem Freudovy psychoanalytické skupiny a v této době se věnoval psychickým dějům s obzvláště intenzívním zájem. Poměrně brzy však začal nacházet rozdíly mezi svými a Freudovými názory na lidskou psychiku. V roce 1911 opustil Freudovu skupinu a v letech 19111914 pracoval na vytvoření vlastní školy, kterou nazval individuální psychologie. Tuto svou školu dále rozvíjel a rozšiřoval až do své smrti v roce 1937. Názvem individuální psychologie chtěl Adler vyjádřit to, že každý člověk je nedělitelná jednota, individuum, které funguje jako celistvá bytost. Z dnešního pohledu není již tak zřetelná potřeba zdůrazňovat právě tento aspekt, byla to však také reakce na tehdejší názorové spektrum a zřejmě především na Freudovu psychoanalýzu, která člověka rozdělovala na různé oblasti, oddělené všelijakými přepážkami. Proto adleriáni označují svou psychologii jako holistickou.

Důrazem na individuum naprosto není odsouván význam jedince jako bytosti sociální. Naopak, základním cílem jedince je jeho zařazení do společnosti. Tento cíl, tj. způsob, jakým se jedinec zařazuje a chce zařazovat do společnosti (a prostředí vůbec), je v adleriánské psychologii označován jako životní styl, což je další ze základních pojmů Adlerovy teorie.

Jedinec je tedy podle Adlera charakterizován a determinován svým cílem nebo účelem (který ovšem zdaleka nemusí být vědomý a vědomě záměrný). Proto je Adlerova individuální psychologie označována jako teleologická. Tím je míněno, že veškeré lidské chování je účelné - orientované na individuální cíl. Smyslu chování člověka můžeme porozumět jen na základě pochopení jeho cílů.

Na rozdíl od Freudovy psychoanalýzy tedy individuální psychologie klade větší důraz na budoucnost a na možnou změnu cílů. Adler uznává vliv dětství, podobně jako Freud, ale nepovažuje jej za tak determinující.

Adler zasáhl i do teorií o psychosomatice. Mluvil o řeči, dialektu orgánů - symptom je tak vyjádřením toho, co se jinak projevit nemohlo, např. nějaké psychické frustrace či nedostatku. Význam při vzniku nemocí přikládal i sociální interakci.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA